Ludvíček
– stařičký toulavý kocour si zkrátka na stará kolena našel teplo a denně plnou misku. Rád se válel na záhonech, špínu poté očistil na perském koberci, miloval sluníčko, teplo u krbu a spaní na sedačce. Zemřel tiše ve spánku Ludvíčka virtuálně adoptovala Ekaterina Trushkina.
A toto jsou její slova:
„Miluji zvířata a mým snem skoro od narození je postavit vlastní útulek pro opuštěna zvířata. V Rusku jsem měla adoptovaného německého ovčáka který bohužel naší rodinu opustil ve věku 12ti let a v roce 2015 jsem adoptovala kočku Masju z Pražského útulku. Chci pomáhat dalším zvířatům co naší pomoc potřebují a proto jsem rozhodla adoptovat Ludvička do čí fotky jsem hned zamilovala na Váších webových stránkách :)“
Další virtuální paničkou se stala paní Ladislava, která adopci dostala jako krásný dárek k Valentýnu, svátku zamilovaných.
A my oběma paničkám ze srdce děkujeme 🙂
———————————————————————————————————————-
Ludvíček se u depozita na Dobříši začal objevovat po Vánocích kolem 28.12.2018 – odchycen byl 15.4.2019.
Dědeček Ludvíček je stařičký kocour (veterináři odhadují cca 20 let), který se počátkem roku přitoulal k jednomu dobříšskému domu, kam za tmy a hrozné zimy začal chodit na jídlo. Odkud se vzal, nikdo neví, nikdo ho v širokém okolí nezná. Byl v naprosto žalostném a dezolátním stavu. Bylo s podivem, že mohl vůbec chodit. Měl 1 ulomený zub, zánět v celém těle, rozervané uši, zřejmě byl kdysi sražen autem či nakopán člověkem, zavšivený, zablešený, plný svrabu a parazitů. Až pozdě na jaře se podařilo Ludvíčka odchytit, nechat vykastrovat a zaléčit. Od té doby se stal součástí depozita, kde věrně střeží dům a zahradu, nechá se léčit a většinu času tráví uvnitř v teple, v obrovských pelíškových krabicích, protože je to kocour obr. Ludvík má vodu v dutině břišní a na plicích, artrózu, neustálé problémy s ušima a vyprazdňováním a vidí jen na několik centimetrů. Nicméně má obrovskou chuť žít, je nesmírně vděčný a když se cítí dobře, je schopen si i hrát, což při jeho zdravotním stavu a věku je téměř zázrak.
13.4.2021
Pár řádků z dočasné péče:
Dědeček Ludvíček si během těch několika teplých dnů před Velikonocemi pěkně užil. Válel se na sluníčku, ale především na kusu záhonu. Zřejmě se rozhodl, že když se kočky nekoupou, tak si musí dávat pravidelně prašnou válecí koupel. Je to jeho velice oblíbená činnost, na niž většinou navazuje další „zábava“, a to snaha vecpat se do pracovny a všechen ten prach a špínu ze sebe očistit na perském koberci. Venku také rád kontroluje ulici, ale je od branky svého pozemku, který bedlivě střeží. Jinak si užívá parapetu, kam ho ovšem musíme vysazovat. A s návratem sněhu a zimy jsme opět zatopili v krbu, před nímž Ludvíček miluje odpočívat na sofa, tentokrát i s lehkou dečkou přes staré kosti 🙂
