Sean

Bohužel stav Seana se rapidně zhoršil. Nedávno byl na další operaci (nemohl dýchat) a 19.8.2024 nás opustil. Je nám to moc líto.

———————————————————————————————————————————————–

Narozen: cca 7/2017

Odchycen 18.11.2017

Sean (Šón, jako Sean Connery :-), kterému říkáme taky Šonýn, Šónínek, Šónítko apod. Zdá se, že na jméno už slyší. Je to hravý klučina, nyní má přes 2 kg, možná to bude v budoucnu statný kocour, ale prozatímní život v kolonii opuštěných koček mu tedy nepřidal. Je prý z 5 letošních koťat, která se narodila někdy v létě. Všichni sourozenci umřeli, jediný Sean přežil. Má problémy s plícemi, dle veterinářky si zřejmě ponese následky celý život, možná nějaký šelest či chronické obtíže, to ještě ukáže budoucnost. Takže pokud by měl žít v domě s výběhem, pak ovšem s neustálým přístupem do tepla, anebo jen do bytu. Má krásný jemný kožíšek, velice kvalitní, bílo-mourovatý a nádherná mandlová očiska. Jakmile zjistil, co je to hlazení, tak je jako vyměněný, miluje mazlení, neseká ani nekouše, hned si lehne na záda a nechá si hladit a drbat bříško a krk. Dostal 2. convenii, stronghold, denně mu čistíme uši, ale už se to lepší a je vidět, že se mu rozhodně ulevilo. Už také honí plyšové myšky a míčky, má obrovskou chuť do života, zajímá ho dění za oknem. Z kolonie je zvyklý na další kočky, takže by jistě uvítal nějakého kočičího kamaráda či kamarádku.

22.2.2018 – a jak se má Sean v dočasné péči? Dle dalších vyšetření se bohužel zjistilo, že má nenávratně poškozené plíce, ještě je tam problém s tlakem na srdíčko, které je nějak posunuté a ještě k tomu se musí strašně namáhat, neb plíce nestačí na kyslík… Dostal tedy prášky na podporu srdíčka a také na to sípání, tedy na chronickou více méně bronchitidu. Ještě mu přidávám vitamíny, ale že by se sípání nějak měnilo, to ne. Aspoň se to – Bohu díky – nehorší. Mezitím postupně, pomalu, ale celkem jistě pokračujeme v socializaci tohohle prďolína. Díky Bohu, že se podařilo ho lapit, kdyby byl venku ještě chvíli, už by to byl průšvih, nejen ze zdravotního hlediska. Bylo to opravdu za minutu celá. Je vidět, že s lidmi to opravdu neuměl. Od 20.1. ve smečce s Maxem (velký drsoň), Melísem (hodný strejda, co si s Seanem hraje) a Sheilou (babička, která Seana vychovává). Velká pomoc od celé smečky. Od tohoto týdne (5.2.) už se Sean nechá občas normálně pohladit. Nezdrhá, když něco zaslechne, nestresuje se, když se někdo pohne. Musím u nich sedět, když ráno a večer jedí, protože Sean stále neví, zda se mu někdo nevrhne na misku, pořád si tahá jídlo z misky někam do „bezpečí“, hlavně ňamky. Lepší se to, ale ještě to chce čas. Záchod zvládá, i když občas jen tak do nějakého vleze a rozhází písek všude kolem. Má trochu hloupý zvyk, že když někdo ze smečky jde na záchod, tak on musí jít a čučet přímo na výkon, to ostatní strašně znervózňuje, ale Sheila a Max kdyžtak zasáhnou. Je to občas trouba, provokuje a pak se diví. Jednou se nechal vzít, posadila jsem si ho na klín a na cca 10 min se zklidnil, jen seděl a nechápal, že je něco tak skvělého jako hlazení na měkkém a teplém. Už objevil radiátor a „hotbox“, tedy krabici s průduchy, kterou vyrábíme pro Sheilu každou zimu. Tak tuhle „sauničku“ si občas zabírá pro sebe a teplíčkuje se. Snad to trochu pomůže. Dnešní posun: leží a spí na škrabadle nahoře a když jde někdo kolem, tak se téměř ani nehne. To je zatím největší pokrok. Jinak strašně rád honí míčky, špunty od vína, zátky od minerálky, loví chlupaté myšky, nebo ruličku od WC papíru. Stačí mu zmačkaný papír a je štěstím bez sebe. Bohužel, má zvyk okusovat cokoli, co je z papíru, takže postupně likviduje Maxův kartonový domeček, což tedy nevím, jak si budeme před Maxem zodpovídat, neseženeme-li nový… Zřejmě nudou okusuje okraj koberce nebo škrábe roh stěny. Zvyká si pomalu, ale jistě, některá pravidla mu ještě unikají, ale pevně věříme, že časem pochopí i to, že na stůl se prostě nesmí. Miluje koberce, jakékoli měkké místo, pohovku, pelíšky na škrabadlech.

3.8.2018 – z důvodu neustále se měnícího stavu u Seana, jsme se rozhodli dát už ho pouze k virtuální adopci. Bohužel dle vyjádření paní veterinářky u něj opravdu není jasné nic… může tu být několik let, ale také může odejít za pár měsíců   Každý den musí 2-3x inhalovat, musí být v co největším teple a suchu. Bez inhalace to nedá, teď v těch vedrech jen leží v koutě a sípe, ožívá na noc, kdy se lépe dýchá.
Sean vlastně už své anděly má, jsou to Rita s manželem. Opravdu jim moc děkujeme za úžasnou péči a starost, kterou Seanovi ve dne v noci věnují.
Proto padlo i rozhodnutí, že bydleníčko u nich se mění z dočasného na trvalý. Z důvodu nečekaných veterinárních výdajů si ho necháme stále pod Srdcovkama – pokud se chcete i vy stát virtuálním páníčkem, budeme moc rádi – přispívat Seanovi můžete jakoukoliv částkou na náš transparentní účet 2200922885 / 2010 – děkujeme, že nám pomáháte pomáhat.

22.4.2021  A jak se daří Seanovi? Pár slov od Rity a jejího manžela:

Zatím si Sean prošel lecčíms, především lékařskou péčí. Ale v depozitu se mu daří dobře, s chutí plní roli „strejdy“ pro nalezená koťata. Sám Sean asi zůstane věčným kotětem. Miluje hlazení, mazlení, teplý a měkký pelíšek, v péči má „virtuální“ kočičku Sissi. Loni v létě se mu zalíbilo i na zahradě, ale jak přišla první chladná rána, okamžitě s vycházkami přestal. Jeho zdravotní stav je tak nepředvídatelný, že jsme rádi, že si raději užívá domácího tepla. Děsně rád „pase ptáčky“ přes velké okno, sýkorky a vrabci se ho už ani nebojí, pózují mu na krmítku jako v televizi. Letos se Seanovi kvůli zimě vůbec ven nechce, a to ani na balkón. Jednou jsme ho vzali násilím ven, když bylo krásně, ale okamžitě zalezl Ludvíčkovi do boudy a nehnul se odtamtud. Protože pracujeme nadále z domova, Sean se po celodenním vyspání (ty noci jsou strašně krátké!) odebéře k nám do pracovny, kde si opět užívá okna, výhledu, ptáků a dohlížením na zbytek mladšího osazenstva. Jak trvá zima dlouho, tak se mu nelepší dýchání, smrdí mu z krku a tlamičky a děsně sípe, je slyšet každý nádech a výdech. Moc doufáme, že se to s lepším počasím zklidní.

11.8.2022  Kocourek Sean byl odchycen na podzim r. 2017 a bylo mu diagnostikováno nenávratné poškození dýchací trubice a nedovyvinutí plic. Sean měl místo standardní šířky trubici širokou jen asi 2-3 mm, takže se vlastně neustále dusil.
Již byl jednou náročně operován, kdy mu byla dýchací trubice rozšířena. Složité rozšíření si vyžádalo dlouhou hospitalizaci a dlouhou rekonvalescenci. Lékaři nás upozornili, že chronický problém se s největší pravděpodobností znovu objeví. A to se také stalo. Od loňského podzimu začal Sean opět více chrčet, rychleji dýchat a zadýchávat se. Po konzultaci byl 26.7. opět operován. Rekonvalescence probíhá dodnes. Sean už není energický a potrhlý mladík, je mu minimálně 5 let, a tak si tentokrát operace vyžádala své. Sean vlastně jen ležel, odpočíval, všechno ho bolelo, z nosu i krku vykašlával krev a hnis. Denně dostával ATB. Naštěstí neztratil chuť k jídlu a pěkně baštil. 5.8. byl na kontrole, kdy už vypadal lépe a začal mít trochu chuť do života. Dostal podpůrné léky a opět ATB. Ještě nás čekají další konzultace, co dál, protože donekonečna se takové operace dělat nedají, a Sean má navíc slabší srdíčko. Podobných operací se v ČR dělá velice málo, je těžké najít vhodný způsob, jak se do krku dostat, jak tam zavést sondu a jaký prostředek zvolit k doslovnému „roztržení-roztažení“ dýchací trubice za měkkým patrem. Moc a moc doufáme, že operace pomůže a Sean zas začne lépe a kvalitněji dýchat. Moc rád se honí s ostatními kočkami, šplhá na stromy, hraje si a lítá.

březen 2024 – Sean byl na začátku března opět operován – po necelých dvou letech. Narodil se s genetickou vadou: zúženou dýchací trubicí, takže se v podstatě neustále dusil. Operace už prodělal 3, ale protože stárne a začátek života byl jen boj o přežití, tak ho letošní zákrok velmi zmohl. Dvakrát narkóza, v trubici dočasná trubička, jícnová sonda, spousty léků… Sean, který zbožňoval lítání venku, blbnutí, lezení po stromech a prohánění zbytku smečky, ztratil svaly, je unavený, někdy spí tak tvrdě, že není jasné, jestli se už neodebral do věčných lovišť. Je citlivý na světlo, pořád se chce mazlit, vyhledává teplo. V posledním týdnu jedl velmi málo, zato pije litry vody, je celý bolavý, unavený, očička přetažená, takže ho tento týden čeká kontrola na veterině. Držte mu palce. Stejně jako u lidí je každý lékařský zákrok ve vyšším věku, a ještě s chronickou nemocí, obrovská zátěž. Sean se svým hendikepem vždy statečně bojoval, ale letos mu ubývají síly…